Pálavský festival dračích lodí a historicky první zlato pro Leviathany

Pálavský festival dračích lodí, dost možná nejoblíbenější závody z celé sezóny. V Pavlově to není jen o tom, kdo umí pořádně makat, ale i o tom, kdo zvládne jet i po probdělé noci a pár skleničkách vína. Možná lahvích. Naše první závody bez trenéra i kapitánky a nervozita šla znát… My se ale nenechali zastrašit! První rozjíždku na 200 m jsme vyhráli a postoupili rovnou do „semíčka“. Následující tříhodinová pauza nás nerozhodila a semifinále jsme zajeli opět skvěle – finále A. Nejlepší posádky se ve finále namačkaly do titěrného rozpětí jedné vteřiny. Z 15 setin, které nás odsoudily na 4. místo, jsme byli rozmrzelí. Banda optimistů jako my se nenechá zlomit neúspěchem a dobrá nálada se vrátila ještě před závodem na kilák. Náš čas nastal, jdeme na start. 3, 2, 1 a jedem! Ruce se rozkmitaly, pádla šplouchala, kormidelnice hulákala neslušná slova, tváře se křivily bolestí, buben hromově duněl. Ten pocit, když už vlastně jedeš naplno a slyšíš o tom, že se flákáš. Kousli jsme se a zajeli čas 5:15. Náš hlavní háček v lodi Slávek tvrdí, že to nebyl dobrý kilák, otočky a výjezdy špatné, nereagujeme na povely a vůbec všechno špatně a zase špatně. Zklamaně jsme se smiřovali s místem někde mezi 6. a 10. místem. Před námi byla poslední rozjížďka v kategorii na 1 km, která rozhodne o našem umístění. A tak jsme jen sledovali a čekali, kdo všechno nás předjede. Z naší skupiny jsme měli nejlepší čas, takže stačilo, aby nás nepředjely 3 posádky, a máme „aspoň“ nějakou placku. Časy v dalších rozjížďkách byly nakonec všechny horší, takže… Tak jsme první, no a co?! Všichni jsme se rozběhli za naším pesimistou No.1, háčkem Slávkem, kterému instinkty velely „uteč“. My to ale nevzdali, ostatně jako nic v tento nádherný den, popadli ho a už s ním mazali za trest do vody. S Pálavou jsme se loučili krásně omedailení, s troškou smutku za tu bramboru a hlavně s další motivací, že chceme makat dál, protože to za to stojí!